AKTUALITY
OTEVŘENO
Po-Pá: 7-20h, So: 10-17h
Kobližná 13, BrnoVÝSTAVA VALČÍKOVÁ
listopad – prosinec 2018
Magda Valčíková představuje pevné malířské zázemí Ateliéru
Valčík. Od poloviny devadesátých let do současnosti nikdy
nepřekročila médium malby. Malířský svět Magdy Valčíkové
je možno poskládat z olejomaleb krajin, zátiší a kytic a dnes už
není vůbec podstatné, zda přitom sehrálo úlohu otcovo školení,
nebo její přirozené směrování a náklonnost. To, že Magda
Valčíková dosud nepřekročila médium malby, však neznamená,
že jejím malířským světem je území čisté malby,
tedy nepředmětné prostředí ploch a barev bez objemů a prostorů.
Tomu protiřečí hned její zájem o tradiční malířské žánry.
V krajinomalbách, kyticích a zátiších se obvykle setkáváme
s přírodními, nalezenými i uměle vytvořenými předměty.
Jejich podoby sice mohou být velmi rozmanité a způsob jejich
zpřítomnění může balancovat od velmi všeobecného náznaku až
po konkrétní koláže a asambláže. I když Magda Valčíková svoje
zátiší stylizuje a její krajiny jsou někdy konkrétní,
jindy zevšeobecněné moravské lokality, ba někdy i krajinami
denního snění, nikdy neopouští svět věcí. Naopak svět věcí je to,
co ji zajímá nejvíce. Živé bytosti, lidi nebo pohybující se živočichy
v jejích malbách vidíme jen zřídka. Živým světem je tak výlučně
příroda, stromy, pole, louky. V zátiších se setkáme i se světem
živočišným, ale ten je buď umrtvený na minimum v podobách
sedících či spících koček, anebo znehybněný defi nitivně jako
například raci na stolech. Totéž se týká květů ve vázách,
které ještě žijí, ale už jsou vytrženy ze svého přirozeného okolí.
Tento charakteristický tichý svět může vést k hypotéze, že Magda
Valčíková je vlastně malířkou zátiší, umrtvené přírody.
Navzdory tomu, že tato hypotéza je skutečně lákavá, není zcela
výstižná. Nejvíce jí odporují krajinomalby. I kdybychom přistoupili
na možnost, že i tu je příroda vlastně ideální, vysněnou
a zevšeobecněnou krajinou, přece jen se tu objeví i případy,
kdy i názvy obrazů evokují konkrétní lokality. Někdy přímo, jindy
přes obrazy jiných autorů, ale to nevylučuje, že jde i o konkrétní
krajiny. V nich se dostává do protikladu příroda, reprezentovaná
živly a především vegetací, a civilizace, zastoupená různými
podobami lidských obydlí. Až tento protiklad přírodního
a civilizačního je základní stavební jednotkou obrazů Magdy
Valčíkové, která odporuje intencím čisté malby.
V malířském jazyce to znamená, že jejími obrazy proniká
napětí mezi tvarem geometrickým a organickým. Se zmíněnými
intencemi je v rozporu i zájem Magdy Valčíkové o obrazové
objemy a prostory, na jehož základě bychom mohli tvrdit, že její
obrazy jsou jak plastické, tak i architektonické. I když lidská obydlí
jsou především geometricky plošná a vegetace se vyznačuje
růstovým principem, oba tyto protikladné způsoby utváření tvaru
se rovnocenně podílejí na výstavbě plastických a prostorových
dimenzí obrazů. Malby Magdy Valčíkové vybudované z plastických
tvarů mají vždy iluzivně naznačenou hloubku. Ta však není
v područí jen geometrické nebo empirické barevné či vzdušné
perspektivy. Naopak prostřednictvím náznaků porušování obou
postupů pomocí obrácené či významové perspektivy se do světa
obrazů Magdy Valčíkové dostávají fragmenty naivního malířství,
které se stalo jedním ze zdrojů neustálé inspirace.
Když se však necháme oslovit malířským rukopisem, potom přece
jen pozvolna přecházíme ze světa konkrétních věcí a podob
do světa čisté malby, do světa drobných, dělených barevných
skvrn, defi nujících svět živé přírody, a do prostředí splývavých
ploch označujícího živly a obydlí. Pevným malířským zázemím
Magdy Valčíkové je právě tento dialog vrstev čisté a hybridní
malby. Zdá se, že tento dialog zaručuje permanentní překvapení
v neustálých návratech k tématům a žánrům tradiční malby.
Prof. PhDr. Marian Zervan, Ph.D.
Prof. PhDr. Marian Zervan, Ph.D. (1952) je teoretikem
a estetikem umění a současné architektury. Je autorem knih
o sakrální ikonografi i, jakož i kurátorem výstav o současné
slovenské architektuře doma i v zahraničí, ke kterým napsal
do katalogů rozsáhlé studie. Působil jako docent na Fakultě
architektury STU v Bratislavě a v současnosti rovněž ve funkci
docenta na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě.
